Americká výchova českých dětí

Vychováváte české nebo americké dítě? Nechápete, proč Vám pokládám tuto otázku? V poslední době se stále setkávám s rozličnými názory na výchovu českých dětí. Panuje zde názor, že dítě je osobnost již od narození, a tak by se k malému človíčku mělo přistupovat.

Dítě má svoje názory, potřeby, samo ví, co chce a co je pro něj nejlepší. Váš potomek je vychováván tak, aby rostlo jeho sebevědomí a individualita. Většina chytrých knih o výchově dětí, kterými se některé české matky řídí, pochází právě z Ameriky.

Tato (ne)výchova má svoje rizika. Vzhledem k tomu, že by podle tohoto modelu rodič neměl vůbec zasahovat do výchovy, tak vážně hrozí, že děti nepřijmou autority, nemají hranice a mantinely a nakonec mají problémy v pozdějším životě. (Ne) výchova má svoje pravidla a meze, nezkušený rodič je nedokáže všechny dodržovat, výchovu nezvládá a nakonec mu přerůstá přes hlavu.

Sama jsem se ve svém okolí setkala se situacemi, které mě poněkud šokovaly. Nejednou jsem byla svědkem naprosté nadvlády dětí nad svými rodiči, viděla zoufalství v očích dospělých a jejich bezmocnost. Došlo tohle všechno už moc daleko?

Příklady situací, o kterých vím z doslechu nebo jsem byla přímým účastníkem:

1) Kamarádka mi vyprávěla o její známé, jejíž malá dcera (2 roky) uhodila babičku sekyrkou do hlavy a ta skončila naštěstí s lehkým poraněním v nemocnici. Proč? Nevěděla, že to není správné!

2) Syn známého (3 roky) sdělil jen tak svému otci, že umře a že ho půjde zakopat do lesa??!!

3) Chlapec (3 roky) má při každé příležitosti potřebu ubližovat ostatním lidem a zvířatům, kope do nich, křičí, že je zabije. Fanaticky se dovolává zapalovače, s tím že chce něco zapálit.

Jsem zastáncem autoritativnější výchovy s tím, že je třeba rozvíjet a nepotlačovat zájmy a potřeby dítěte, avšak za určitých pravidel a podmínek. Návod na ideální výchovu dětí neexistuje, pravda je vždycky někde uprostřed. A tak používejme selský rozum a přemýšlejme, jaký dopad může mít naše chování na naše ratolesti.