Je těhotenství opravdu tak úžasné období, jak se traduje?
V minulosti jsem si nikdy nemyslela, že budu tento článek psát. Pokládala jsem těhotenství za nejkrásnější období každé ženy, tedy aspoň té, co po mateřství opravdu touží. Vždy jsem nacházela knihy o graviditě s poutavými názvy, články v časopisech s krásnými obrázky rostoucího bříška. V televizi běžely reklamy, kde byla těhotná žena vyobrazená jako nejšťastnější bytost pod sluncem.
Nevím, zda tohle všechno má za cíl efektivnější rozmnožování lidské populace či je to jen reklamní masáž s podporou prodeje výrobků pro maminky a jejich ratolesti. Možná obojí… S odstupem času, kdy již můžu hodnotit celý průběh těhotenství, jsem zatím nepocítila téměř nic „úžasného“.
Těhotenské trápení
Právě naopak, když jsem se po celé první čtyři měsíce potýkala s celodenními nevolnostmi (ano opravdu ženy nemusí zvracet pouze ráno). Také jsem si „užívala“ s pálením žáhy a nedostatkem kvalitního spánku z důvodu neustálé potřeby chodit na WC.
Trápila jsem se značným nepohodlím z důvodu postupného růstu břišních partií, které souvisí i s nemožností se ráno hezky obléknout (samozřejmě z mého, poněkud hysterického pohledu).
Kuriozity v těhotenství
Mezi další kuriozity, které jsem v těhotenství zažívala, rozhodně patřil každodenní pokles tlaku při cestě do práce, který mě nutil zamýšlet se nad situací, co budu dělat, až opravdu omdlím. Pomůže mi někdo? Budu okradena? Ano i takové myšlenky se mi honily hlavou…
A co strach? Strach a obavy jsem měla snad od začátku těhotenství. První pocity strachu nastaly před prvotním vyšetřením na gynekologii, další před kontrolou srdeční akce a v podstatě jsem měla strach před každou další prohlídkou u lékaře.
Na internetu je totiž nepřeberné množství informací o udušených dětech v matčině lůně, preeklampsii (což je závažný stav v těhotenství související se zvýšeným krevním tlakem a bílkovinou v moči, kdy je ohrožena matka i dítě), vývojových vadách, potratech, předčasných porodech a mnoha dalších strašáků všech těhotných.
Když se nad tím zamyslím, tak by mi bylo asi líp, kdybych nebyla tak přehnaně informovaná a přesycená příběhy nešťastných matek a těhotenstvích, které neskončily dobře. Žila bych ve sladké nevědomosti a snažila se těhotenství užívat plnými doušky. Anebo ne? A jak jste to měli vy?