25. 3. 2018
Kategorie: Pro maminky

Příběh: Jak jsem se rozkojila v 6 týdnech dcery

Tento článek se chystám sepsat již velmi dlouhou dobu. Aktuálně má dcera téměř 8 měsíců, ale na ty začátky pořád vzpomínám s respektem. Dcera Adriana je moje druhé dítě, má ještě bratra Lukáše, který má 3 roky. Ani první porod syna, který byl 4 denní, vyvolávaný a zakončený akutním císařským řezem při epidurální anestezii, nebyl příjemným zážitkem. Lukášek se narodil 29. 11. 2014 v 15:30 a měl 3800g a 52cm, částečně jsem ho kojila do 4 měsíců…

U dcery jsem měla naplánovaný další císařský řez, především kvůli velkému váhovému odhadu nad 4 kila (nakonec měla 4050g a 50cm). Ale osud rozhodl jinak a Adrianka přišla na svět o den dříve ráno 8. 8. 2017 v 8:00 hodin, a pro mě tedy dalším akutním císařským řezem, tentokrát však při plné narkóze. Došlo totiž k předčasnému odloučení placenty a silnému krvácení, naštěstí vše dopadlo pro nás obě dobře.

Z důvodu náročnějšího porodu jsem dceru poprvé viděla na chvíli až v poledne, jelikož mi bylo špatně z narkózy a z krevní ztráty, o nějakém bondingu a samostatném přisátí dítěte nemohla být řeč. V porodnici byla dcera nejukřičenější z celého oddělení a sestřičky mě litovaly, že to s ní nebudu mít jednoduché, že jí absolutně chybí trpělivost.

V porodnici mi pomáhala s rozkojením sestřička z Laktační ligy, malá se nechtěla moc přisávat, trpělivost opravdu neměla, a tak křičela a křičela, sestřička ji po chvíli nějak nacpala prso do pusy, a tak to bylo pořád dokola, sem tam došlo i na dokrm. Mléko se mi spustilo jako u prvního porodu 3. den.

5. den jsem byla propuštěna domů, když jsme nějak zachránily váhový přírůstek kojením a nočními dokrmy, doma však nastalo peklo. Dcera z neustálého násilného kojení, kdy jí sestřička cpala prsa střídavě do pusinky, dostala na prsa averzi a křičela jen, co jsem ji dala do savčí polohy.

Další dny jsem zkoušela dceru přikládat k prsu, odsávala jsem mléko, a to jí dávala stříkačkou, při větším množství pak už došlo na láhev. Problém byl v tom, že nejen že neuměla sát z prsu, ale nešlo jí to ani z láhve a chvílemi protestovala i proti stříkačce. Bylo náročné ji nakrmit jakýmkoliv způsobem, ale vždycky jsem do ní aspoň něco dostala, a tak nějak přibírala na váze.

Přesně ve 14 dnech dcery k nám domů přišla poprvé laktační poradkyně z Mamily, konkrétně paní Pavlína Kallusová z Brna. Našla jsem si ji podle pozitivních recenzí na internetu, a ty opravdu nelhaly. Měla úplně jiný přístup oproti sestřičce v porodnici z Laktační ligy. Ihned dobře odhadla situaci, lehce poopravila polohu a zkontrolovala, zda nemá dcera zkrácenou uzdičku pod jazykem. A přišlo se na problém. Doporučila mi tedy kontaktovat paní MUDr. Luciu Kantorovou, která se na dané problémy specializuje.

Asi o 2 dny později mi paní doktorka podezření potvrdila, uzdička byla zkrácená a hodně tuhá, stříhala se tedy pod jazykem a nakonec i pod horním rtem. I s paní doktorkou, která je současně laktační poradkyní z Mamily, jsme zkoušeli kojení, ale malá se vůbec nechtěla přisát. Paní doktorka se zmínila, že zná jenom jednu ženu, která vydržela u kojení u nepřisávajícího se dítěte až do jeho 5 týdnů. V té době mě ta představa přišla jako scifi, doufala jsem, že se to zlomí každým dnem.

Po pár dnech se začalo zlepšovat alespoň krmení z láhve, které jsem kombinovala se suplementorem, kalíškem a vším možným podle času. Musela jsem se věnovat taky staršímu synovi a ze všeho se nezbláznit. Naštěstí jsem díky pravidelnému odstříkávání a braní kapslí Benediktu lékařského a Pískavice s tvorbou mléka neměla problém. Kdyby bylo více času na odstříkávání, asi by nebyl potřeba ani noční dokrm umělým mlékem.

Paní Kallusová přišla na návštěvu ještě 3×, ale už se moc dalšího dělat nedalo, už to bylo jen na Adriance, až se to v ní zlomí a přestane mít ke kojení averzi. Ale paní Kallusová pro mě byla vždy velkou psychickou podporou, abych celé pokusy o kojení nevzdala, za to jí moc děkuji!

Nosila jsem dceru hodně v Manduce a zkoušela přikládat, když byla v dobrém rozpoložení. Sestřičky v porodnici měly pravdu, dceři opravdu chyběla trpělivost. Ale když se vzbudila u mě v náručí, tak přece jen byla ochotnější prso na chvilku přijmout. Vždycky, když jsem to chtěla vzdát, tak dcera udělala krok dopředu, ale vzápětí mě srazila zpátky na zem s tím, že se vrátila o dva kroky zpátky. Nebralo to konce a už jsem přestávala věřit. Ale jelikož mléko pořád teklo, tak jsem občas zkoušela přikládat, některé dny víckrát, některý den jen jednou, prostě jak to šlo.

5 týdnech dcery jsem mohla úplně odbourat umělé mléko, moje začalo stačit a malá se začala sem tam na chvilku přisávat. Zpočátku to bylo třeba jen jednou denně a na chvilku. Zvláštní bylo, že v polospánku a v noci to bylo nejhorší, spíš jsem ji mohla přiložit přes den.

6 týdnech věku dcery nastal zlom, láhev jsem schovala a už nepoužila, od té doby Adrianku plně kojím. Dnes je jí necelých 8 měsíců, už ochutnává příkrmy, i když jen pár lžiček, zatím ji moc nelákají, a tak převážně jenom kojím a kojím 🙂

Shrnutí co mi nejvíc pomohlo s kojením:

  • nošení v Manduce, blízký kontakt
  • kojit po probuzení na mém těle
  • nenutit, ale na prso lákat
  • kojící polštář
  • svléknout dítě jen do bodýčka (praktikuji někdy i teď, po nakojení zase obleču)
  • bílý šum
  • občas jsem kojila za souběžného skákání na nafukovacím míči, fakt posilovna
  • mít na kojení klid
  • mít psychickou podporu, v tom mi nejvíc pomohla laktační poradkyně z Mamily, okolí a manžel většinou moc nechápe, spíš reagují „tak dej láhev, když řve“
  • trpělivost, trpělivost, trpělivost!!

prozdravi.cz

Vložit komentář